Dve kratka pojednan o
almuzne (zakatu) a pustu
cestina
Ctihodn sejch
‘Abdul-‘Azz Ibn ‘Abdullah Ibn Baz
Ať je k nemu Buh milosrdn
Dvě krátká pojednání o
almužně (zakátu) a půstu
Ctihodný šejch
‘Abdul-‘Azíz Ibn ‘Abdulláh Ibn Báz
Ať je k němu Bůh milosrdný
Dvě krátká pojednání o almužně
(zakátu) a půstu
Ctihodný šejch
‘Abdul-‘Azíz Ibn ‘Abdulláh Ibn Báz
Ať je k němu Bůh milosrdný
První pojednání
o důležitých studiích o almužně
Ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného
Chvála jedinému Bohu a požehnání a mír s tím,
po němž již žádný prorok nepřijde, a s jeho rodem
a druhy.
To, co vedlo k napsání tohoto pojednání, je rada
a připomenutí povinnosti almužny (zakát), kterou
mnoho muslimů zlehčuje a nedávají ji správně tak,
jak mají, navzdory její velké důležitosti a přestože
je jedním z pěti pilířů islámu, bez kterého nemůže
jeho stavba stát, protože Prorok (ať mu Bůh žehná
a dá mír) řekl:
„Islám je postaven na pěti: vyznání, že není boha
kromě Boha a Muhammad je Posel Boží, dodržování
modlitby, dávání almužny, půstu v měsíci
2
3
ramadánu a pouti ke Ka'abě." Na jeho správnosti je
shoda.
Povinnost almužny pro muslimy je jednou z
nejzjevnějších ctností islámu a jeho péče o
záležitosti jeho stoupenců, a to pro její velký přínos
a velkou potřebu chudých muslimů.
K jejímu přínosu patří posílení pout náklonnosti
mezi bohatými a chudými, protože pro člověka je
přirozené mít rád toho, kdo se k němu dobře chová.
A patří k němu očištění duše a její vzdálení od
vlastnosti lakomství. Na tento význam také ukazuje
Vznešený Korán ve slovech Všemohoucího:
{Ber ze jmění jejich almužnu, kterou je očišťuješ
a ospravedlňuješ!} [Pokání: 103].
A patří sem přivyknutí muslima vlastnostem
štědrosti a laskavosti vůči potřebným.
A patří sem získání požehnání, náhrady a přidání
od Boha, jak pravil Všemohoucí:
{A cokoliv rozdáte jako almužnu, On vám to
vynahradí a On nejlepší je ze všech uštědřujících}
[Saba': 39]. A jak řekl Prorok (ať mu Bůh žehná a dá
mír) ve správném hadíthu: Pravil Bůh:
„Synu Adama, dávej a My ti dáme…” A kromě
těchto mnoho dalších prospěšných věcí.
A velký trest hrozí tomu, kdo s almužnou lakotí
nebo ji nedává tak, jak má. Pravil Všemohoucí Bůh:
{A těm, kdož shromažďují zlato a stříbro a
nevynakládají je na cestě Boží, těm oznam zvěst
radostnou o trestu bolestném 34
v den, kdy tyto kovy budou rozpáleny v ohni
pekelném a budou jimi vypálena znamení na čela,
boky i záda jejich a bude zvoláno: „Toto je to, co jste
hromadili, okuste nyní toho, co jste tak hromadili!}
[Pokání: 34-35]. Každý majetek, ze kterého se
nedává povinná almužna (zakát), je považován za
poklad, za který bude člověk trestán v soudný den,
jak to dokazuje správný hadíth, že Prorok (ať mu
Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Není nikoho, kdo by měl zlato nebo stříbro a
nedával z něj jeho povinnost, aniž by se v soudný
4
5
den proměnilo na pláty z ohně (kovu), které se
rozpálí v pekelném ohni, a bude jimi pálen jeho bok,
čelo a záda a kdykoliv vystydnou, budou pro něj
znovu rozpáleny v soudný den, který trvá padesát
tisíc let, dokud nebude rozsouzeno mezi lidmi a
neuvidí svoji cestu buď do ráje nebo do ohně.
Poté Prorok(ať mu Bůh žehná a dá mír)
vzpomenul člověka, který má velbloudy, krávy a
ovce a nedává z nich povinnou almužnu, a řekl, že
jimi bude trestán v soudný den.
A bylo správně zaznamenáno, že Posel Boží (ať
mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Tomu, komu Bůh dal majetek a on z něj nedává
almužnu, se zjeví(jeho majetek) jako holohlavý had
s dvěma černými tečkami nad očima, který ho v
soudný den obtočí a pak ho kousne do koutků úst a
řekne: Já jsem tvůj majetek, já jsem tvůj poklad.” A
poté Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) zarecitoval
slova Všemohoucího: {Nechť ti, kdož lakotí s tím, co
jim Bůh uštědřil z laskavosti Své, se nedomnívají, že
je to pro ně lepší; naopak, je to pro ně horší. A budou
mít okolo šíjí v den zmrtvýchvstání to, s čím
lakotili.} [Rod ‘Imránův: 180].
Povinná almužna (zakát) je povinná ze čtyř
druhů majetku: z toho, co vyrůstá ze země, jako jsou
zrna a plody, z volně se pasoucího dobytka, ze zlata
a stříbra a z věcí, se kterými se obchoduje.
A každý tento druh má svoji minimální určenou
částku (nisáb), od které je povinné z něj dávat
almužnu. Tato minimální částka u zrn a plodin je
pět awsuq; jeden wasaq je šedesát sá'a Proroka (ať
mu Bůh žehná a dá mír) datlí, rozinek, pšenice, rýže,
ječmene a jim podobných. Tzn. je to třista
Prorokových sá'a, a jedna sá'a jsou čtyři plné hrsti
normálního muže.
A je povinné z nich dát almužnu deset procent,
pokud byly jejich stromy zavlažovány přirozeně,
např. deštěm, řeknou pramenem atd.
Pokud ale byly zavlažovány uměle, pomocí
člověka nebo stroji atd., je povinné z nich zaplatit
jako povinnou almužnu jen pět procent, jak je
uvedeno ve správném hadíthu od Posla Božího (ať
mu Bůh žehná a dá mír).
Co se týče minimální hodnoty u volně se
pasoucích velbloudů, krav a ovcí, je to podrobně
vypsáno ve správných hadíthech a kdo má zájem se
to dozvědět, může se na to zeptat učenců. A kdyby
naším záměrem nebylo napsat zkrácené pojednání,
zmínili bychom to.
A co se týče minimální hodnoty ze stříbra, je to
6
stočtyřicet mithqálů, což je padesát šest
saudskoarabských rijálů.
A minimální hodnota zlata je dvacet mithqálů,
což je v saúdských librách jedenáct liber a tři
sedminy libry. A na gramy to je devadesát dva
gramy. A je povinné dávat z obou (nebo jednoho
nich) dvě a půl procenta pro toho, kdo má tuto
minimální hodnotu nebo více a má to po celý rok.
Zisk náleží svému základu a nepotřebuje celý
nový rok, stejně jako nově narozený dobytek náleží
ke svému původu a nepotřebuje celý nový rok,
pokud tento základ dosahuje své minimální
hodnoty.
Pod zlato a stříbro patří všechny peníze, i
papírové, které dnes lidé používají, ať už se nazývají
dirham, dínár, dolar nebo jiným jménem. Pokud
jejich částka dosáhla minimální hodnoty zlata nebo
stříbra a člověk je vlastní po celý rok, je povinné z
nich platit almužnu.
A k penězům patří také zlaté nebo stříbrné
ozdoby žen, pokud dosáhnou minimální hodnoty a
vlastní je po celý rok, a tak se z nich podle
správnějšího názoru učenců musí dávat almužna, a
to i když jsou určené k používání nebo půjčování, na
základě obecných slov Proroka (ať mu Bůh žehná a
dá mír): 1
1 Podle většiny učenců se ze zlatých a stříbrných ozdob nemusí dávat
almužna, pokud slouží ke zdobení.
„Není nikoho, kdo by měl zlato nebo stříbro a
nedával z něj jeho povinnost, aniž by se v soudný
den proměnilo na pláty z ohně (kovu).” Až do konce
výše uvedeného hadíthu.
A kvůli tomu, co bylo správně zaznamenáno, že
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) viděl na ruce
jedné ženy dva zlaté náramky a řekl:
„Dáváš z nich almužnu (zakát)?” A ona řekla:
„Ne." A tak jí řekl: „Těšilo by tě, kdyby ti Bůh dal
místo nich v soudný den náramky z ohně?” A ona je
sundala a řekla: „Jsou pro Boha a Jeho Posla.”
Zaznamenal ho Abú Dáwúd a An-Nasá’í s dobrým
(hasan) řetězcem.
A bylo zaznamenáno, že Um Salama (ať je s ní
Bůh spokojen) nosila zlaté ozdoby a řekla:„Posle
Boží, je to poklad?" A on řekl:
„To, co dosáhne hodnoty almužny a dá se z něj
almužna, není poklad.” A další hadíthy stejného
významu.
Co se týče věcí určených k obchodování, což je
8
zboží určené k prodeji, to se na konci roku ohodnotí
a zaplatí se z něj dvě a půl procenta, ať už je jeho
hodnota stejná jako jeho cena nebo méně nebo více,
na základě hadíthu, kdy Samura vyprávěl:
„Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) nám
nařizoval, abychom dávali almužnu z toho, co
máme určené na prodej.” Zaznamenal ho Abú
Dáwúd.
A patří pod to také pozemky určené k prodeji,
budovy, auta, stroje na zavlažování a všechny další
druhy zboží určeného k prodeji.
Co se týká budov určených k pronájmu, ne k
prodeji, je povinné dávat almužnu z peněz z nájmu,
pokud je člověk má rok, ale z nich samotných se
almužna dávat nemusí, protože nejsou určené k
prodeji. A stejně tak osobní auta a auta k pronájmu,
nedává se z nich almužna, pokud nejsou určena k
prodeji a pokud si je člověk koupil, aby je používal.
A pokud člověk, který pronajímá auto získá z
tohoto pronájmu nebo něčeho jiného peníze a tyto
peníze dosáhnou minimální hodnoty (nisáb) a má
je po celý rok, musí z nich dát almužnu, ať už má
tyto peníze schované pro sebe nebo na manželství
nebo nákup pozemků nebo aby jimi zaplatil dluh
nebo pro něco jiného, na základě všeobecných
islámských důkazů, které toto zahrnují a nařizují
9
povinnost almužny z těchto věcí.
A podle správnějšího názoru z názorů učenců
dluh nebrání povinnosti almužny, na základě výše
uvedeného.
A stejně tak majetky sirotků a zbavených
rozumu - podle většiny učenců je povinné dávat z
nich almužnu, pokud dosáhnou minimální hodnoty
a jsou ve vlastnictví rok. A je povinné pro jejich
zástupce, aby dali almužnu s úmyslem, že to je za
ně, když uplyne rok. A to na základě všeobecných
důkazů, jako jsou slova Proroka (ať mu Bůh žehná
a dá mír) v hadíthu Mu'ádze (ať je s ním Bůh
spokojen), když ho vyslal do Jemenu:
„Věru, že Bůh jim nařídil almužnu v jejich
majetcích, která se vybírá od jejich bohatých a vrací
se jejich chudým.”
Povinná almužna (zakát) je Boží právo a není
povolené upřednostňování těch, kteří na ni nemají
právo, a ani díky ní člověk nesmí získat nějaký
prospěch nebo zabránit nějaké špatnosti a ani jí
chránit svůj majetek nebo splácet svůj závazek.
Naopak muslim musí dávat almužnu těm, kteří na
ni mají nárok, protože patří mezi ty, kterým se
almužna dává, a nesmí v tom být jiný záměr a musí
ji dávat dobrovolně s upřímným úmyslem, že ji
10
dává pouze pro Boha, aby naplnil povinnost
almužny a zasloužil si odměnu, do které patří i to,
že mu to Bůh vynahradí.
Bůh jasně vysvětlil ve Své vznešené knize druhy
lidí, kteří mají nárok na almužnu (zakát). Pravil
Všemohoucí:
{Almužny jsou pouze pro chudé a nuzné, pro ty,
kdož je vybírají, pro ty, jichž srdce se sjednotila, pro
otroky a zadlužené, pro boj na cestě Boží a pro toho,
kdož po ní kráčí podle ustanovení Božího, a Bůh je
vševědoucí, moudrý.} [Pokání: 60].
A na konci tohoto verše jsou zmíněna dvě
velkolepá Boží jména jako Boží upozornění pro lidi,
že Bůh je Znalý všech stavů lidí: toho, kdo má právo
na almužnu a kdo ne. A je Moudrý ve Svém nařízení
a určení, a tak dává věci jen tam, kam patří, i když
některým lidem zůstávají některá tajemství Boží
moudrosti skryta, a proto mají Jeho služebníci být
spokojeni s Jeho nařízením a odevzdáni Jeho určení
a moudrosti.
A prosíme Boha, aby nám a všem muslimům dal
porozumět Svému náboženství, a dal nám
upřímnost v jeho dodržování, předbíhání se v tom,
co má Bůh rád, a aby nás zbavil příčin Svého hněvu,
11
vždyť On je Slyšící a Blízký!
A ať Bůh žehná a dá mír Svému služebníkovi a
poslu Muhammadovi, jeho rodu a jeho druhům.
Generální ředitel oddělení pro vědecký výzkum,
fatwy, výzvu a vedení,
Jeho Eminence šejch ‘Abdul-‘Azíz Ibn ‘Abdulláh
Ibn Báz.
***
12
Druhé pojednání
O zásluze a odměně půstu a modlitby v
ramadánu s vysvětlením důležitých
pravidel, která mohou být některým lidem
skryta
Ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného
Od ‘Abdul‘Azíze Ibn ‘Abdulláha Ibn Báze pro
každého muslima, ať Bůh uvede na cestu lidí víry
mne i je a dá mně i jim porozumění sunně a Koránu,
amen!
Boží mír s vámi a Jeho milosrdenství a požehnání
Tato krátká rada se týká zásluhy a odměny půstu
a modlitby v ramadánu a odměny za spěchání s
dobrými s skutky v něm s vysvětlením důležitých
pravidel, která mohou být některým lidem skryta.
Bylo zaznamenáno, že Posel Boží (ať mu Bůh
žehná a dá mír) dával svým druhům radostnou
zvěst o příchodu ramadánu a oznamoval jim, že v
tomto měsíci se otevírají brány milosti a brány ráje
a zavírají se brány pekla a spoutají se satani. A řekl:
„Když je první noc ramadánu, otevřou se brány
13
ráje a žádná z nich se neuzavře a uzavřou se brány
pekla a žádná z nich se neotevře, satani budou
svázáni a vyvolavač bude volat: „Ty, kdo si přeješ
dobro, přijď a ty, kdo si přeješ zlo, zadrž (a vrať se
k Bohu)." A Bůh každou noc osvobozuje lidi z ohně.”
A Prorok (mír s ním) řekl:
„Přišel k vám měsíc ramadán, měsíc požehnání,
ve kterém vás Bůh přikryje (milosrdenstvím): sešle
milost, odpustí hříchy, vyplní prosby a Bůh se bude
dívat na vaše soutěžení a bude se vámi chlubit před
svými anděly, a tak ukažte Bohu dobro ve vás, a
věru, že bude nešťastný ten, jenž v něm bude
připraven o Boží milosrdenství.”
A Prorok (požehnání a mír s ním) řekl:
„Tomu, kdo se postil ramadán s vírou a nadějí,
že mu to bude započítáno, budou odpuštěny
všechny jeho předešlé hříchy. A tomu, kdo se modlil
14
v ramadánu s vírou a nadějí, že mu to bude
započítáno, budou odpuštěny všechny jeho
předešlé hříchy. A tomu, kdo se modlil v Noci
úradku (lajlatu-l-qadr) s vírou a nadějí, že mu to
bude započítáno, budou odpuštěny všechny jeho
předešlé hříchy.”
A Prorok (mír s ním) řekl:
„Bůh říká: za každý dobrý skutek syna Adama je
deset až 700násobně dobrých skutků kromě půstu,
ten je pro Mne a Já za něj odměním; člověk se při
něm zdrží své touhy, jídla a pití jen kvůli Mně.
Postící má dvě radosti: radost, když přeruší půst, a
radost, když se setká se svým Pánem. A věru, že
pach úst postícího se je Bohu příjemnější než pach
mošusu.”
A je mnoho dalších hadíthů o zásluze a odměně
půstu a modlitby v ramadánu a o zásluze a odměně
za půst obecně.
Proto by měl věřící využít této příležitosti, že mu
Bůh daroval, že se dočkal měsíce ramadánu, a měl
by spěchat s dobrými skutky a vyvarovat se
špatných a snažit se splnit všechny povinnosti,
15
zvláště pět modliteb, protože jsou pilířem islámu a
jsou nejvelkolepější povinností po dvou vyznáních
víry a pro každého muslima a muslimku je povinné
je pravidelně dodržovat v jejich časech s pokorou a
beze spěchu.
A mezi jejich hlavní povinnosti pro muže patří,
aby je vykonával ve skupině v Božích domech, ve
kterých Bůh dovolil, aby se připomínalo a
pronášelo Jeho jméno, jak On sám pravil:
{Dodržujte modlitbu, rozdávejte almužnu a
sklánějte se s těmi, kdož se sklánějí!}
[Kráva: 43]
A Všemohoucí Bůh pravil:
{Dodržujte modlitby a modlitbu prostřední a
stůjte před Bohem, pokorně mu oddáni!}
[Kráva: 238]
A pravil:
{Šťastní jsou ti věřící, 1
kteří v modlitbách svých jsou pokorní 2}
[Věřící: 1-2]
Až řekl:
{kteří o modlitby své pilně dbají.
Tito zajisté dědici se stanou, kteří ráj zdědí a
věčně v něm budou.}
[Věřící: 9-11]
A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Smlouvou, která je mezi námi a nimi, je
modlitba, a ten, kdo jí zanechá, se stane nevěřícím.”
A další nejdůležitější povinností po modlitbě je
dávání povinné almužny (zakát), jak pravil Bůh:
{A přitom jim bylo pouze poručeno, aby uctívali
Boha, zasvěcujíce mu upřímně svou víru jako
hanífové, aby dodržovali modlitbu a dávali
almužnu - a toto je náboženství neměnné.}
[Jasný důkaz: 5]
A Všemohoucí Bůh pravil:
{Dodržujte modlitbu, dávejte almužnu a
poslouchejte posla, aby se vám dostalo slitování!}
[Světlo: 56]
A tak velkolepá Boží kniha a sunna Jeho ctěného
Posla dokazují, že ten, kdo nedává povinnou
17
almužnu ze svého majetku, jím bude potrestán v
soudný den.
A nejdůležitější věcí po modlitbě a povinné
almužně je půst v měsíci ramadánu, ten je jedním z
pěti pilířů islámu zmíněných ve slovech Proroka (ať
mu Bůh žehná a dá mír):
„Islám je postaven na pěti: vyznání, že není boha
kromě Boha a Muhammad je Posel Boží, dodržování
modlitby, dávání almužny, půstu v měsíci
ramadánu a pouti ke Ka'abě."
A je povinné, aby muslim očistil svůj půst a
modlitbu od toho, co mu Bůh zakázal ze slov a činů,
protože cílem půstu je poslušnost Bohu, ctění Jeho
zákazů, boj se svou duší, aby se vzepřela svým
touhám a byla poslušná svého vládce, její
přivyknutí trpělivosti a zdrženlivosti k tomu, co
Bůh zakázal. A jeho cílem není pouze zdržet se jídla,
pití a věcí, které porušují půst. Proto, jak bylo
správně zaznamenáno, Posel Boží (ať mu Bůh
žehná a dá mír) řekl:
„Půst je ochrana a pokud se někdo z vás některý
18
den postí, ať nemluví sprostě a nehádá se, a pokud
ho někdo uráží nebo s ním bojuje, ať řekne: já se
postím.”
A bylo správně zaznamenáno, že Prorok (ať mu
Bůh žehná a dá mír) řekl:
.
„Pokud někdo nezanechá křivdy ve slovech a
činech a nevědomosti, tak Bůh nepotřebuje, aby
zanechal jídla a pití.”
A z těchto a dalších textů je zřejmé, že je povinné,
aby se postící se vyvaroval všeho, co mu Bůh
zakázal, a aby dodržoval vše, co mu Bůh nařídil, a
díky tomuto může doufat, že mu bude odpuštěno,
bude vysvobozen z ohně a jeho půst a modlitby
budou přijaty.
A zde jsou některé věci, které mohou být
některým lidem skryty:
Patří sem: že je povinné, aby se muslim postil s
vírou a přesvědčením, že mu to bude započítáno, ne
aby se předváděl a ukazoval před lidmi nebo je jen
následoval nebo následoval rodinu, krajany atd.
Naopak je povinné, aby důvodem, proč se postí,
byla víra, že mu to Bůh přikázal, a touha po odměně
za to u jeho Pána. A stejně tak modlitba v ramadánu - je povinné, aby ji muslim vykonával kvůli víře a
touze po odměně a ne kvůli něčemu jinému. A proto
19
Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Tomu, kdo se postil ramadán s vírou a nadějí,
že mu to bude započítáno, budou odpuštěny
všechny jeho předešlé hříchy. A tomu, kdo se modlil
v ramadánu s vírou a nadějí, že mu to bude
započítáno, budou odpuštěny všechny jeho
předešlé hříchy. A tomu, kdo se modlil v Noci
úradku (lajlatu-l-qadr) s vírou a nadějí, že mu to
bude započítáno, budou odpuštěny všechny jeho
předešlé hříchy.”
Do dalších věcí, jejichž pravidla zůstávají skrytá
některým lidem, patří: věci, které se stanou
postícímu, jako škrábnutí, krev z nosu, zvracení
nebo když se mu omylem do krku dostane voda
nebo něco jiného, aniž by tomu mohl zabránit -
všechny tyto věci neruší půst, jen kdo by si úmyslně
vyvolal zvracení, tomu se půst zruší, protože Prorok
(ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Koho přemohlo zvracení, ten nemusí
nahrazovat, ale ten, kdo si zvracení úmyslně
vyvolal, musí nahradit.”
20
A patří sem: to co se stane postícímu se, že
opozdí velkou očistu kvůli znečištění až po úsvitu.
A to, co se stává některým ženám, že opozdí velkou
očistu od menstruace nebo očistek až po úsvitu
(pokud je čistá již před ním). V tom případě se musí
postit a to, že opozdila velkou očistu, nebrání půstu,
musí ji ale vykonat do východu slunce a je povinné,
aby ji vykonala a modlila se fadžr dříve, než vyjde
slunce.
A stejně tak ten, kdo je znečištěn, nesmí opozdit
velkou očistu až do východu slunce, ale musí
vykonat velkou očistu a modlit se fadžr dříve, než
vyjde slunce, a muž musí spěchat s velkou očistou,
aby stihl modlitbu fadžr ve skupině.
A mezi věci, které neruší půst patří odběr krve a
injekce, pokud jejich cílem není vyživit tělo, ale je
lépe počkat s tím vším až do noci, pokud je to
možné, protože to je jistější, na základě slov
Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír):
„Zanech toho, o čem máš pochyby, pro to, o čem
pochyby nemáš.”
A jeho slov:
„Kdo se varuje pochybných věcí, očistil svoje
náboženství a svoji čest.”
A mezi věci, jejichž pravidla zůstávají některým
21
lidem skryta, patří nedostatečný klid při modlitbě,
ať už se jedná o povinnou nebo doporučenou
modlitbu. Mnoho správných hadíthů dokazuje, že
vytrvání v klidu ve všech pozicích je jedním z pilířů
modlitby, bez něhož modlitba není platná. Toto
vytrvání je vlastně pokora v modlitbě, nespěchání v
ní, aby se každý obratel pomalu vrátil na své místo.
A mnoho lidí se v ramadánu modlí modlitbu
taráwíh tak, že vůbec neví, co se modlí, a nejsou v
klidu a je to, jako když pták zobe, a modlitba
takovým způsobem je neplatná a kdo se tak modlí,
nemá žádnou odměnu a naopak má hřích.
A mezi věci, jejichž pravidla zůstávají některým
lidem skryta, patří domněnky některých lidí, že
taráwíh nesmí být kratší než dvacet rak'a, a
domněnky jiných, že nemůže být delší než jedenáct
nebo třináct rak'a, a toto všechno jsou domněnky
na nesprávném místě a je to chyba v rozporu s
důkazy.
Je mnoho správných hadíthů od Posla Božího (ať
mu Bůh žehná a dá mír), že noční modlitba není
nijak omezena určitým počtem, který se nesmí
rozporovat, naopak je potvrzeno, že Prorok (ať mu
Bůh žehná a dá mír) se v noci modlil jedenáct rak'a,
nebo třináct anebo se modlil méně než to v
ramadánu i jindy, a když byl tázán na noční
modlitby řekl:
„Dvě a dvě a pokud se někdo bojí, že se již blíží
ráno, ať se modlí jedno rak'a jako liché zakončení
toho, co se modlil.”
Na jeho správnosti je shoda.
A neurčil určitý počet rak'a ani v ramadánu ani
jindy. A proto se sahába v době ‘Umara (ať je s ním
Bůh spokojen) někdy modlili dvacet tři rak'a a
někdy jedenáct, a to vše bylo zaznamenáno o
‘Umarovi (ať je s ním Bůh spokojen) a o sahába v
jeho době.
A někteří ctihodní předci se v ramadánu modlili
třicet šest rak'a a pak jedno rak'a jako witr a jiní se
modlili čtyřicet jedna. To vše o nich zaznamenal
šejch islámu Ibn Tajmíja a další učenci a jak zmínil,
že jsou v tomto možnosti, zmínil také, že nejlepší je
pro toho, kdo dlouho recituje a dlouho dělá poklony
a padnutí na tvář, aby se modlil menší počet,
zatímco ten, kdo recituje krátce a nedělá tak dlouhé
poklony a padnutí na tvář, ať se modlí větší počet.
To je význam jeho slov - ať se nad ním Bůh smiluje.
A kdo přemýšlí o sunně Proroka (ať mu Bůh
žehná a dá mír) ví, že je v tom všem nejlepší se v
ramadánu modlit jedenáct nebo třináct rak'a,
protože tak to dělal Prorok (ať mu Bůh žehná a dá
mír) ve většině případů a protože to je
nejmilosrdnější k modlícím se a nejblíže k pokoře a
klidu v modlitbě, ale pokud se někdo modlí více,
23
nevadí to a ani to není nedoporučené, jak bylo
uvedeno výše.
Pro toho, kdo se modlí v ramadánu za imámem,
je nejlepší, aby skončil modlitbu stejně jako imám,
na základě slov Proroka:
„Pokud se člověk modlí za imámem, až dokud
neskončí, Bůh mu to zapíše jakoby se modlil celou
noc.”
A všichni muslimové by se měli snažit v tento
posvátný měsíc uctívat různými druhy uctívání,
jako je doporučená modlitba, čtení Koránu s
přemýšlením a rozjímáním, říkání různých dhikrů,
prošení za odpuštění a říkání dua, nařizování
vhodného a zakazování zavrženíhodného, vyzývání
k Bohu, pomáhání chudým a nuzným, snaha být
dobrý k rodičům, udržování vztahů s příbuznými,
hezké
chování
k sousedovi, navštěvování
nemocného a všechny další druhy dobrých skutků,
na základě výše uvedených slov Proroka:
„Bůh se bude dívat na vaše soutěžení a bude se
vámi chlubit před svými anděly, a tak ukažte Bohu
dobro ve vás, a věru, že bude nešťastný ten, jenž v
něm bude připraven o Boží milosrdenství."
24
A kvůli tomu, co bylo zaznamenáno o Prorokovi
(ať mu Bůh žehná a dá mír), že řekl:
„Ten, kdo se v něm přiblíží (k Bohu) nějakým
druhem dobra, je jako ten, kdo vykoná povinnost v
jiném měsíci, a ten, kdo v něm vykoná povinnost, je
jako ten, kdo vykoná sedmdesát povinností v jiném
měsíci.”
A na základě slov Proroka (ať mu Bůh žehná a dá
mír) ve správném hadíthu:
„Malá pouť (‘umra) v ramadánu se rovná velké
pouti (hadždž)." Nebo řekl: „velké pouti se mnou.”
Je mnoho hadíthů a záznamů, které dokazují
správnost soutěžení a předhánění se v dobrých
skutcích v tomto posvátném měsíci.
A prosíme Boha, aby nám a všem muslimům dal
dospět k tomu, s čím je spokojen, a aby přijal náš
půst a modlitby a napravil nás a chránil nás všechny
před blouděním a pokušením, a také Ho prosíme,
aby napravil vládce muslimů a spojil je v pravdě,
vždyť On je toho věru schopný a je toho Pánem.
As-salámu alajkum wa rahmatulláhi wa
barakátuh.
25
26
Index
Dvě krátká pojednání o almužně (zakátu) a půstu .............. 2
První pojednání .................................................................................... 2
o důležitých studiích o almužně .................................................. 2
Druhé pojednání ............................................................................... 13
O zásluze a odměně půstu a modlitby v ramadánu s
vysvětlením důležitých pravidel, která mohou být některým
lidem skryta ............................................................................................... 13
***
