Jsem muslim1


Napsal: Dr. Muhammad Ibn Ibrahim Al-Hamd


Jsem muslim, to znamená, že mé náboženství je islám.Islám je velkolepé a obrovské slovo, které si


předávali proroci (mír s nimi), od prvního až do posledního.Toto slovo obnáší vznešené významy a


vysoké hodnoty,znamená odevzdání se, podrobení se a poslušnost Stvořitelia znamená mír, štěstí,


bezpečí a klid pro jednotlivce a společnost.


A proto byla slova islám a salám (mír) nejvíce používaná slova v islámské šarí'e.As-Salám (Mír) je jedno


z Božích jmen.A pozdrav muslimů mezi sebou je také as-salám (mír).A pozdrav obyvatel ráje je také


as-salám (mír).Opravdový muslim je ten, před jehož jazykem a rukou jsou muslimové v bezpečí.Islám je


náboženstvím dobra pro všechny lidi a je to cesta k jejich štěstí v tomto a budoucím světě.A proto přišel


jako konečné poselství, které zahrnuje vše, je jasné a dostupné každému, nedělá rozdíly mezi rasami


nebo národy, ale pohlíží na všechny lidi stejně.Lidé se v islámu rozlišují pouze podle toho, jak dodržují


jeho učení.


Toto náboženství vyznávají všichni rozumní lidé, protože se shoduje s přirozeností.Každý člověk se rodí


přirozeně s dobrem, spravedlností, svobodou a láskou ke svému Pánu, uznávaje, že jeho Pán si jako


jediný zaslouží být uctíván.Z této přirozenosti se člověk může odklonit jen tak, že ho něco odchýlí k


něčemu jinému.Dát lidem toto náboženství se zlíbilo Stvořiteli lidí, jejich Pánu a Tomu, Který je jimi


uctíván.


Náboženství islám nás učí, že budeme žít v tomto světě a po smrti půjdeme do nového života, který bude


věčný, a tam budou lidé buď v ráji, nebo v pekle.


Náboženství islám nám některé věci nařizuje a jiné zakazuje.Pokud člověk dodržuje tyto příkazy a vyhýbá


se těmto zákazům, bude šťastný v tomto i budoucím světě.Ale pokud to člověk nedodržuje, bude


nešťastný v tomto i budoucím světě v závislosti na tom, kolik toho nedodržoval.


Nejdůležitějším, co islám nařizuje, je uznávat Boží jedinost (tawhíd).A tak muslim vyznává a je pevně


přesvědčen o tom, že Bůh je jeho Stvořitel a Ten, koho má uctívat.A neuctívá nikoho jiného kromě Boha,


z lásky k Němu, ze strachu před Jeho trestem a protože si přeje od Něj odměnu a spoléhá se na Něj.A


toto dosvědčení jedinosti Boží spočívá ve vyznání Boží jedinosti a vyznání toho, že Jeho Prorok


Muhammad je posel.Muhammad je pečetí proroků, Bůh ho poslal jako milosrdenství pro lidstvo a zakončil


jím všechna poselství a proroctví, a tak už po něm nepřijde žádný posel ani prorok.Prorok Muhammad


přišel s náboženstvím, které je platné pro všechny časy, místa a národy.


Náboženství islám nařizuje věřit v anděly a ve všechny proroky, přičemž hlavními proroky jsou: Noe,


Abrahám, Mojžíš, Ježíš a Muhammad (mír s nimi).


Také nařizuje věřit ve všechny Boží knihy, které byly seslány prorokům, a následovat poslední Boží knihu,


která je pečetí všech a je ze všech nejvelkolepější a tou je Vznešený Korán.


Náboženství také nařizuje věřit v soudný den, kdy se lidem dostane odplaty za jejich činy.Náboženství


také nařizuje věřit v osud a být spokojen s tím, co se člověku dostane na tomto světě, ať je to dobré nebo


špatné. To ale neznamená, že se člověk nemá snažit konat věci, které jsou příčinou jeho záchrany.


Víra v osud dává člověku pocit klidu, uspokojení, trpělivost a není smutný kvůli tomu, co mu


uniklo,protože s jistotou ví, že cokoliv je člověku předurčeno, ať špatné nebo dobré, se mu stane a


cokoliv, co člověku není určeno, se mu nestane.A vše je člověku předurčeno a zapsáno u Boha a člověk


je pouze povinen řídit se příčinami a pak být spokojen s tím, co bude následovat.


Islám nařizuje to, co člověku očišťuje duši, což jsou dobré skutky, velkolepé mravy, se kterými je jeho Pán


spokojen, které očišťují jeho duši, obšťastňují jeho srdce, rozšiřují jeho hruď, osvětlují mu cestu a dělají z


něj užitečnou součást společnosti.


Tyto nejvelkolepější skutky jsou: vyznání Boží jedinosti (tawhíd), dodržování pěti modliteb ve dne a v noci,


dávání almužny z majetku, půst v měsíci ramadánu a pouť ke Ka'abě v Mekce pro toho, kdo je schopen ji


vykonat.


Nejlepší věc, kterou člověku doporučil islám, aby měl klid v srdci, je číst co nejvíce Korán, což je Boží


slovo a nejpravdivější, nejkrásnější a nejvelkolepější řeč, která obsahuje všechny vědy od začátku až do


konce světa.Čtení Koránu nebo jeho poslech dává člověku pocit klidu, bezpečí a štěstí v srdci, a to i když


člověk nerozumí arabsky nebo není muslim.


Další věcí, která nejvíce dává klid v duši je prosit často Boha (dua) a obracet se k Němu se všemi věcmi,


malými i velkými.A Bůh odpovídá těm, kteří Ho prosí a jsou k Němu ve svém uctívání upřímní.


Další věcí, která dává člověku klid v duši, je časté připomínání si Boha (dhikr).


1 Slova, která byla napsána za účelem poznání islámu.


Prorok Muhammad (ať mu Bůh žehná a dá mír) liden ukázal, jak si nejlépe připomínat Boha a naučil je,


co mají říkat.Sem patří například čtyři výroky, která jsou po Koránu nejlepšími slovy, a to jsou:


„Subhánalláh, wa alhamdulilláh, wa lá illáha illa lláh, wa Alláhu akbar" (sláva Bohu, chvála Bohu, není


boha kromě Boha a Bůh je velký).


Také výroky: „Astaghfirulláh, wa lá hawla wa lá quwwata illá billáh" (Bože, odpusť mi. A není moci ani síly


než u Boha.)


Tato slova mají překvapivý účinek pocitu klidu v hrudi a bezpečí v srdci.


Islám nařizuje člověku, aby byl důstojný a aby se vzdálil ode všeho, co snižuje jeho lidskost a čest.A aby


používal rozum a tělo k tomu, k čemu byly stvořeny, k dobrým a užitečným skutkům v tomto i budoucím


světě.


Islám nařizuje člověku, aby byl milosrdný, měl dobré mravy a hezky se choval ke všemu stvoření, co


nejvíce je schopný svou řečí i činy.


Největší práva dal islám rodičům a nařídil člověku, aby se k nim choval dobře, přál si pro ně dobro, snažil


se je činit šťastnými a být jim prospěšný, zvláště když jsou staří.A proto je v islámských společnostech


vidět, že matka a otec mají vysoké postavení, úctu a péči svých dětí.A jakmile jsou staří nebo nemocní


nebo neschopní, jejich děti se o ně starají ještě více.


Islám také naučil člověka, že žena si zasluhuje vysokou poctu a obrovská práva.Ženy v islámu jsou


družky mužů. A nejlepší z lidí je ten, který se chová nejlépe ke své rodině.Muslimská žena má od


narození svá práva na kojení, péči a dobrou výchovu a je v tomto věku považována za ochlazení očí a


plod lásky pro své rodiče a sourozence.


Když pak vyroste, je ctěna a chráněna a její zástupce (otec) ji chrání a pečuje o nia nikdy se nespokojí s


tím, aby jí někdo udělal něco zlého, ublížil jí nebo ji podvedl.


Pokud se s ní někdo ožení, ožení se s ní díky slovům Božím a Jeho pevné smlouvě.V domě svého


manžela je pak ještě více uctívána a respektována.Pro manžela je povinné ji ctít, dobře se k ní chovat a


chránit ji před vším špatným.


Když se stane matkou, je dobré chování k ní spojené s právem Boha a špatné chování k ní a ubližování


je považováno za šíření zla a špatností po zemi.


Když je sestrou, je jejímu bratrovi nařízeno, aby s ní udržoval pouta, ctil ji a chránil.Když je tetou, má


stejné postavení jako matka, co se týče dobrého chování k ní a udržování rodinných pout.


Když je babičkou nebo zestárne, má u svých dětí, vnoučat a všech příbuzných ještě větší cenu a úctu a


neměla by jí být odmítána žádná žádost a měly by se respektovat a uznávat její názory.


A pokud je žena pro člověka cizí, tzn. není jeho příbuznou ani sousedkou, má obecná práva, aby se k ní


chovalo dobře, neškodilo se jí, byl před ní sklápěn zrak atd.


Islámské společnosti stále dodržují tato práva a péči, což vede k tomu, že žena má v těchto


společnostech vysokou cenu a úctu, kterou nemá ve společnostech, které nejsou islámské.


Žena v islámu má právo vlastnit majetek, pronajímat, obchodovat a uskutečňovat všechny ostatní


smlouvy, má právo se učit a vyučovat a pracovat v tom, co není v rozporu s náboženstvím.Navíc určité


druhy vědění jsou pro člověka povinné se naučit, ať je to muž nebo žena.


Naopak žena má všechna práva stejná jako muž, kromě těch, která jsou speciálně pro muže. A stejně tak


žena má určitá práva a nařízení, která jsou jen pro ni. Tato speciální práva jsou v souladu s ženskou nebo


mužskou přirozeností.


Náboženství islám člověku nařizuje mít rád sourozence, tety a strýce a všechny příbuzné. A nařizuje mu


dodržovat práva jeho ženy, dětí a sousedů.


A nařizuje mu vzdělávat se a konat vše, co vede k rozšíření a zvýšení jeho rozumu, uvažování a mravů.


A nařizuje mu být stydlivý, laskavý, štědrý, odvážný, moudrý, trpělivý, důvěryhodný, pokorný, ctnostný,


loajální, mít rád lidi, snažit se získávat obživu, mít soucit s chudými, navštěvovat nemocné, plnit sliby,


hezky mluvit, usmívat se na lidi a snažit se je dělat šťastnými, jak jen to je možné.


A na druhou stranu náboženství varuje před tím být nevzdělaný a zakazuje nevěřit v Boha a odmítat Ho,


být hříšný a neposlušný, cizoložit, dělat smilstvo, být namyšlený, závidět, nenávidět, mít špatné mínění o


ostatních, být smutný, lhát, ztrácet naději, být líný, bojácný, lakomý, nepracovat, chovat se ošklivě k


lidem, hněvat se, mnoho bezdůvodně mluvit, šířit cizí tajemství, podvádět, nedodržovat sliby, chovat se


ošklivě k rodičům, přerušovat pokrevní svazky, nestarat se o děti a škodit sousedům a všemu stvoření.


Islám také zakazuje pít alkoholické nápoje, brát drogy, hazard, krádež, podvody, strašit lidi, donášet na ně


a vyhledávat jejich soukromé a skryté věci.


Islám také chrání majetek, což rozšiřuje mír a bezpečí, a proto islám nabádá k důvěryhodnosti a chválí ty,


kteří jsou důvěryhodní, a slíbuje jim dobrý život a vstup do ráje v budoucím životě. A také zakazuje


krádež a hrozí trestem v tomto i budoucím životě těm, kteří kradou.


Islám také chrání život člověka, a proto zakázal bezprávné zabíjení a napadání ostatních lidí jakýmkoliv


způsobem, i slovně.


Dokonce zakázal, aby člověk ubližoval sám sobě, a tak je zakázáno, aby člověk užíval něco, co ničí jeho


rozum nebo zdraví, a aby sám sebe zabíjel.


Islám také zaručuje člověku svobodu a upravuje ji.Člověk v islámu má svobodu ve svém myšlení,


obchodování, pohybu na zemi. Může si svobodně užívat dobra jídla a nápojů a hezkého oblečení, pokud


nečiní nějaký hřích nebo neškodí sobě nebo ostatním.


Islám omezuje svobodu člověka tak, aby neškodil jiným lidem, a tak, aby neupadnul do hříšných tuh,


které zničí jeho majetek, štěstí nebo jeho lidskost.


Když se člověk podívá na ty, kteří si myslí, že mají ve všem naprostou svobodu, a naplňují všechny své


touhy bez ohledu na náboženství nebo rozum, zjistí, že jsou v životě nešťastní a někteří i páchají


sebevraždu, aby se zbavili neštěstí a deprese.


Islám učí člověka nejkrásnější etiketě jídla, pití, spánku a mluvení s lidmi.


Islám také učí člověka, aby vše usnadňoval při obchodování a aby se dožadoval svých práv.A učí ho


odpouštět a tolerovat ty, kteří mají jinou víru, a nekřivdit a neubližovat jim, ale naopak chovat se k nim


hezky a přát jim vše dobré.


Historie islámu dosvědčuje, že muslimové odpouštěli a tolerovali ty, kteří s nimi nesouhlasili, takovým


způsobem, jak to v té době nikdo neviděl.Muslimové žili mezi různými národy a náboženstvími. A když


muslimové vládli druhým, chovali se k nim ke všem nejkrásnějším lidským způsobem.


Islám obecně učí člověka veškeré vychování, etiku, krásné chování a dobré mravy, které činí jeho život


krásným a spokojeným.A zakazuje mu všechno, co by jeho život mohlo kazit a škodit společnosti,


člověku, jeho rozumu, majetku nebo cti.


Jeho štěstí závisí na tom, do jaké míry se tímto učením řídí.A v závislosti na tom, jak hodně věcí z tohoto


učení nedodržuje, se snižuje jeho štěstí.


To ale neznamená, že by člověk v islámu byl bezchybný. Islám chápe lidskou přirozenost, slabost,


chybování a přehánění, a proto uznává kajícnost, prosby za odpuštění a návrat k Bohu. Kajícnost


smazává všechny hříchy a pozvedá postavení člověka u jeho Pána.


Všechno učení islámu, teologie, mravy, etika a chování k ostatním vychází z Koránu a sunny.


Jsem si jistý, že kdyby jakýkoliv člověk na světě poznal pravou podstatu islámského náboženství a


posuzoval ho spravedlivě a bez zábran, okamžitě by ho přijal. Neštěstím je, že islámské náboženství bylo


poškozeno těmi, kteří se považují za muslimy, ale neřídí se islámem.


Kdyby někdo poznal jeho pravou podstatu nebo viděl ty, kteří ho opravdu dodržují, nebyl by na


pochybách a okamžitě by ho přijal.A poznal by, že islám vyzývá k naplnění štěstí lidí, šíření míru,


bezpečí, spravedlnosti a dobra.


A to, že někteří muslimové se podle islámu nechovají, by nemělo být dáváno za vinu náboženství,


naopak náboženství je prosto těchto lidí a jejich chyb.A špatné chování těchto lidí je pouze jejich chybou,


protože islám jim toto nikdy nenařizoval, naopak jim to zakázal a varoval je před tím, co dělají.


Pokud chce být člověk spravedlivý, měl by se podívat na ty, kteří se islámem řídí a dodržují jeho nařízení,


jak u sebe, tak vůči ostatním. Pokud to člověk udělá, naplní to jeho srdce úctou k tomuto náboženství a k


těm, kteří ho vyznávají.Islám nenechal žádnou dobrou věc, ať malou nebo velkou, aniž by k ní nabádal, a


nenechal žádnou špatnou, aniž by před ní varoval a bránil jí.


A tak všichni, kteří uctívají a dodržují islám, jsou nejšťastnější lidé, nejlépe vychovaní, s nejlepšími mravy,


což jim dosvědčí blízký i vzdálený, ten, kdo s nimi souhlasí, i ten, kdo ne.


Zatímco dívat se na muslimy, kteří islám nedodržují a neřídí se podle něj, není spravedlivé, naopak je to


jasná křivda.


Závěrem, toto je výzva každému, kdo není muslim, aby se snažil poznat islám a přijmout jej.


A tomu, kdo chce přijmout islám, stačí pouze vyznat, že není boha kromě Boha a Muhammad je Posel


Boží.A naučit se z náboženství to, co mu stačí k dodržování toho, co mu Bůh nařídil.A čím více se bude


vzdělávat a chovat se podle toho, tím bude šťastnější a na vyšším stupni u svého Pána.